Starý český panský rod, odvozující své jméno od hradu Talmberk, vystavěný koncem 13. století nedaleko Zruče nad Sázavou synem či synovcem Hroznaty z Úžic. Prvním známým příslušníkem rodu je Diviš z Talmberka († 1413). Rod se rozdělil na větev smilkovskou a vlašimskou. Ze smilkovské větve pocházel Jan z Talmberka, zemský soudce a hejtman Vltavského kraje, větev vymřela koncem 17. století. Jiří († 1623) z vlašimské větve byl nejvyšším komořím Království českého a při příjezdu Fridricha Falckého vítal zimního krále před branami Prahy s oslavnou řečí. Nebyl výrazněji potrestán díky přímluvě svého strýce Bedřicha († 1643), který podporoval Ferdinanda II. Bedřich se stal prezidentem apelačního soudu, nejvyšším komořím, hofmistrem a soudcem zemským. V roce 1635 byl povýšen do stavu říšských hrabat. Talmberkové vlastnili například Rataje nad Sázavou, Vlašim, Slatiňany a Jankov. Rod vymřel po meči v roce 1735 smrtí hraběte Josefa Václava.